Inkluze – další rána českému školství

Inkluze ve školství zní jako pojem hezký a pozitivní, ale to, co se za ním skrývá, může citelně poškodit potřeby žáků.

A to jak žáků běžných základních škol, tak i žáků, kteří vyžadují speciální přístup a jsou dnes zařazeni do praktických základních škol. Jsem zcela  zásadně proti slučování těchto žáků s odlišnými potřebami do stejných tříd. Tyto děti ztratí radost z výuky a možnost úspěchu, který tolik potřebují ke svému životu. Nechápu, že ministryně školství tlačí na tuto změnu, proti které je jak velká část učitelské obce, tak i naprostá většina veřejnosti. Působí to dojmem zbrklého rozhodování o budoucnosti žáků od stolu bez znalosti skutečné reality. 

Naše školství má řadu problémů a rozhodně nepotřebuje další. Děti, které potřebují zvláštní péči, se nyní mohou ve svém kolektivu realizovat, nikoliv být za otloukánky. Nechme individuálně na školách míru inkluze, jakou jsou schopné zvládnout školy bez toho, aby to narušovalo kvalitní výuku. Každý případ je potřeba posuzovat individuálně. Jsou případy, kdy by nevhodné zařazení žáka mohlo zničit jeho další rozvoj. Nechci být patetická, ale byl by to jednoduše ze strany ministerstva „zločin“ na dětech. Navíc každá škola i podle regionu a skladby obyvatelstva má rozdílné možnosti. Pro naše školství by toto byla opravdu katastrofa.